Nekomerční zprostředkovatel servíruje bělostně prvou výstavu rakouského umělce Marcuse Huemera aneb multimediální umění v prostorách holešovického DOXu…
Jak si počíná klasická malba tváří v tvář digitálním svodům? Nakolik šklíbná je výzva modernistické abstrakce?
Klasické motivy v objetí elektronické přízdoby aneb strom a les jako dokonale ironická iluze nul a jedniček. Jaká nápodoba je věrnější?
Erasmus Club funguje na Filozofické fakultě UK již plných pět let. Za dobu své existence uskutečnil nespočet akcí pro studenty z Erasmu i jiných výměnných projektů, kteří přijeli studovat do České republiky. na Filozofickou fakultu nebo i další fakulty UK. Překážkou našich snah o integraci Erasmus studentů mezi české je politika odděleného vyučování i bydlení zahraničních studentů, která ale, jak se již často ukázalo, řadě „zahraničářů“ vyhovuje. Ptám-li se někdy odjíždějících „Erasmáků“, kolik Čechů znají, většinou je spočítají na prstech jedné ruky – nebudu-li počítat pedagogy, bývají jejich jedinými českými známými tutoři Erasmus Clubu a případný partner na jazykovou výměnu, „tandem“.
S Martinou Bělíkovou jsem se sešel v příjemné čajovně v centru města. Dorazila jako obvykle v dobré náladě a usrkávajíc svůj oblíbený Touareg, trpělivě odpovídala na mé zvídavé otázky. Před půlrokem přišla do Prahy z Karlových Varů studovat práva a politologii, dnes stojí v čele iniciativy Demokracie staví, která si klade za cíl prosazení realizace Kaplického návrhu Národní knihovny. Jako by malá placka amerického prezidenta, kterou měla na kabelce, vystihovala trochu i její osobnost. Martina Bělíková je rozhodně plná naděje.
Už delší dobu probíhá diskuse o potřebě reformy vysokého školství. Ministr Liška se hlavně snaží prosadit svou Bílou knihu a na některé argumenty nechce slyšet. Především na ty, které přicházejí z prostředí humanitních fakult a které hovoří o „krizovém režimu“ a „podfinancování“.
Jak uvést fotku do pohybu? Jak vtěsnat emoci do obrázku? V galerii Rudolfinum můžete vlastními vjemy okusit filmové experimenty Andyho Warhola, filmaře, malíře, grafika a významného představitele pop-artu.
Studenti vydali knihu a zorganizovali seminář
Nejznámější poválečný student historie na Filozofické fakultě svůj obor nedostudoval. Před čtyřiceti lety se rozhodl pro jinou cestu a 16. ledna 1969 se na protest proti nastupující normalizaci v zemi okupované cizími armádami zapálil. K výročí tohoto činu mu letos současní studenti fakulty kromě obvyklých květin a věnců věnovali i dvoudenní seminář, výstavu v Karolinu a obsáhlou knihu Jan Palach ´69.
Tepající smršť jednoho města, tři příběhy, tři režiséři – leitmotiv: Tokio a křehkost civilizační.
Zajímavý koprodukční povídkový snímek podává skrze poetické obrazy originální výpověď o cestách člověka, o lásce a osamocení, pocitu neužitečnosti, zlu a znechucení.
Na sklonku minulého roku se objevily v tisku zprávy o plánech hejtmana za ČSSD Davida Ratha na založení nové Královské univerzity ve Středočeském kraji. Mělo by se jednat o veřejnou vysokou školu univerzitního typu. Touto definicí se rozumí vysoká škola typu Univerzity Karlovy. Oproti vysoké škole neuniverzitního typu se liší mimo jiné rozdělením na fakulty a vědeckou činností.
Různé fakultní interpretace činu studenta Jana Palacha se dostaly do kolize poměrně brzy. Prvotní hromadné a jednoznačné přimknutí se k Palachově oběti nevydrželo, nápor oficiálního výkladu dějin byl silnější – alespoň navenek. A Filozofická fakulta se svými pedagogy si v něm vykoledovala nálepku toho, kdo Palachovu smrt zavinil a navíc zneužil.