Sociál

Kratochvílova Domovina se snaží odhalit, co je to domov

Leica Gallery Prague vystavuje od konce června střípky díla Antonína Kratochvíla. Český rodák, držitel několika ocenění World Press Photo a spoluzakladatel „VII Photo Agency“ vystavuje soubor s názvem Domovina. Autor se skrz fotografie snaží vyrovnat se svým životem a s otázkou, co pro něj slovo domovina znamená.

Inspirace pochází od něho samotného – prožil část života v USA jako český emigrant a následně i jako americký občan. S novým občanstvím se pak vracel do Česka a spolu se svým fotopřístrojem prozkoumával důkladně i východní blok a jiné kouty celého světa. Nedávno se s rodinou přestěhoval zpět do Čech.
Výstavu Domovina proto lze chápat jako Kratochvílovo vyrovnávání se s emigrací, ale výběr fotografií přesahuje tento rámec. Fotografie upozorňují na problémy lidí, jež domov ztratí z různých důvodů – přírodní katastrofa, jaderná katastrofa, válka. Kratochvíl se tématu nevěnuje pouze krátkodobě a snaží se zachytit i následný vývoj životních osudů, například navracení se do opuštěných domovů, které již po odeznění rušivého činitele mohou sloužit původnímu účelu a původním obyvatelům.

Nejsem si však jistý, zda jsou prostory Leica Gallery Prague pro takto široký záběr vhodné. Přestože je většina fotografií působivých (třeba díky teskným očím, jimž se pozorovatel fotografií nevyhne, nebo mystické atmosféře siluety v mlze či pod závojem) a zajímavých, nepůsobí na mě celek harmonicky. Když jsem hledal odpověď na otázku, proč tomu tak je, dospěl jsem k několika závěrům. Dokumentární fotografie, které Kratochvíl vystavuje, pochází z několika částí světa a vizuální odlišnost je velká. Divákovi navíc chybí jakékoliv popisky nebo vysvětlivky, které by ho zasvětily do osudu té duše, která na něj skrz fotografický papír prosebně a smutně kouká. V neposlední řadě jsou fotografie zarámovány v matných sklech se stříbrnými klipsami, které na vás z krajů fotografie přímo křičí „ať žije OBI“.

Když už jsem se blížil k poslední místnosti, kde jsem čekal podobný „Eintopf“, jako v předchozích dvou, objevila se přede mnou stěna s názvy videí, která jsou v poslední místnosti promítána: Domovina, Abu Ghraib, In America, Chernobyl a Incognito. Sedl jsem si na židli a začal jsem si užívat pocit, že konečně jsou fotografie promítány tak, že celý soubor a název výstavy dává smysl. Nejsou tu vlastně promítány filmy, ale slide-show fotografií doplněná dramatickou hudbou. Zde pravděpodobně nejlépe pochopíte, co chce Kratochvíl výstavou říci a oceníte jeho práci s fotoaparátem.

Skvělé video a směs známých a méně známých Kratochvílových fotografií je v Leica Gallery Prague k vidění do 9. 9. 2012.