Časopis studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
S docentem Jirákem jsme v jeho oblíbené restauraci u Vltavy poblíž Jiráskova náměstí probrali hlavně problémy studentů, například hodnocení kurzů a změny v systému Tajemník/IS. Zjistili jsme také, že proděkan Jirák není proti přejmenování fakulty a podporuje dvouoborové studium. A že za svým návrhem na vyplácení stipendií na Sokrata po příjezdu proti paragonům si stojí.
„Řekla bych, že působením v oblasti zábavy jsem své kantory nezklamala. Nikdo z nich si stejně asi nemyslel, že by se ze mne stala redaktorka Respektu. Nikdy jsem nebyla hlubokomyslná holka déle než hodinu, a ještě většinou večer,“ komentuje s nadhledem své dosavadní profesní směřování novinářka a spisovatelka Barbara Nesvadbová.
Kdysi dávno jsem slyšel, že ten, kdo chce slávu, měl by jet do Los Angeles, kdo chce peníze, měl by jet do New Yorku, a kdo chce moc, měl by jet do Washingtonu, D.C. Po krátké úvaze jsem tedy v červnu sbalil kufry a vydal se do Washingtonu na stáž a letní školu na Georgetown University. Georgetown je nejstarší americkou katolickou univerzitou, starší než samotný Washington D.C. Se svými čtrnácti tisíci studenty rozhodně nepatří mezi největší instituce v zemi.
Až do loňského roku patřil přelom října a listopadu Výjezdním zasedáním (VZ) studentů IMS. Loňské podzimní VZ však kvůli obrovskému množství účastníků úplně ztratilo podobu společné zábavy napříč ročníky. Z iniciativy starších studentů tak letos na jaře vznikl komornější Absolventský výlet (AV). V minulých dnech se současní i budoucí absolventi IMS vydali na AV již podruhé. Organizátoři slíbili, že „rozjedou děsnou pohodu“.
Na konci minulého semestru zasáhly katedru ruských a východoevropských studií IMS nepříjemné události. Shalva Amiranashvili, jeden z jejích doktorandů, se podle policie pokusil o vraždu. Čin, z kterého je gruzínský student viněn, se odehrál 1. května. Amiranashvili tehdy vylákal jedenačtyřicetiletého zaměstance ubytovny na chodbu a několikrát ho bodl do hrudníku a krku.
Ředitelům všech pěti institutů FSV jsme položili následující otázky. Odpověděli všichni až na ředitele IKSŽ Šobra.
1. Odpovězte prvákovi: Co mi vaše škola přidá k tomu, co už znám a umím z gymnázia?
2. Odpovězte druhákovi: Jaké novinky na nás studenty čekají v tomto akademickém roce anebo i později?
3. Odpovězte třeťákovi: Vyplatí se mi studovat magistra právě u vás? Jsou tu totiž i jiné školy a také zahraničí.
Během prvních dnů nového akademického roku provedla redakce Sociálu anketu mezi deseti prváky. Ptali jsme se, proč se přihlásili právě na FSV a co od bakalářského studia vlastně očekávají.
<!-more->
„Nabízí se zde lepší výuka než na VŠE a není to továrna. Líbí se mi, že je tu hodně výuky v angličtině. Nechtěla jsem na Matfyz, ale chtěla jsem výuku matiky na stejné úrovni.“
Hanka (IES)
„Získat co možná nejlepší ekonomické vzdělání, což IES v ČR nabízí. Zdokonalit co nejvíce angličtinu a prohloubit znalosti v němčině.“
Jegor Šindlauer (IES)
„Očekávám, že mě dokáže připravit na vysněné povolání zahraniční zpravodajky (v kombinaci s IKSŽ) a že tu získám solidní přehled o moderní světové historii, protože ta mě hodně zajímá.“
<strong>Adéla Denková (IMS) </strong>
„Zlepšení orientace v mezinárodním dění a základech humanitních věd, které by bylo přínosné pro můj budoucí profesní život, ale zároveň nezabředávalo pouze do teorie. Chtěla bych se také zdokonalit v používání jazyka na odborné úrovni.“
<strong>Pavlína Milionová (IMS) </strong>
„To, že se dozvím nové věci a více zabrouzdám do poznání 20. století, které mě baví asi ze všeho nejvíc. Vždy mě také lákaly jazyky, takže doufám, že je na IMS ještě vypiluju, abych si nedělal ostudu v zahraničí.“
<strong>Luděk Mohr (IMS) </strong>
„Levné pivo v bufetu a hodně nových kamarádů. Nic víc mě teď nenapadá, nechám se překvapit.“
<strong>Jakub (ISS)</strong>
„Že to bude lepší než na FHS.“
<strong>Tereza (ISS) </strong>
„Slyšela jsem, že VŠE je nic moc a že tam studuje masa lidí, kteří se navzájem vůbec neznají. Navíc o IES jsem se jako spousta z nás dozvěděla od rodičů. Ti mí se na svém třídním srazu dozvědeli od kamarádů-pedagogů z VŠE, že ti by své dítě na VŠE nedali. Ekonomie prý jedině na IES.“
<strong>Tereza (IES) </strong>
„Že mi pomůže zjistit, co bych chtěla v životě dál dělat, co by mě bavilo a co ne. Taky doufám, že budeme mít něco s filosofií.“
<strong>Monika (ISS) </strong>
„Další etapu života, že poznám nové lidi a tak. A že mě naučí používat cizí slova pro známé věci (směje se).“
<strong>Jakub (ISS)</strong>
<img src=’http://social.ukmedia.cz/wp-content/img/vratni-jinonice1.jpg’ alt=’vrátní Jinonice’ />
Po dlouhé odmlce se náš časopis vrací k rubrice o životě zaměstnanců ze zákulisí FSV. V dalších vydáních vás seznámíme s životem kuchařek, šatnářek a dalších osob, jichž si člověk během dne sotva všimne, ale bez kterých by byl chod fakulty ochromen. A protože téměř každý ve chvíli nejistoty zaslechne dobrou radu „Jděte se zeptat vrátného!“, vydali jsme se zjistit, jak se žije lidem za recepčním pultem v Jinonicích.
<!-more->
Podle slov vedoucího ostrahy Jána Šturma je povinností vrátného zajišťovat protipožární opatření, hlídat dodržování řádu a zabezpečovat ostrahu jak majetku, tak zdraví. Zároveň tito zaměstnanci soukromé bezpečnostní služby zastávají i funkci recepčních pro několik bytů v areálu školy. Tyto byty jsou zpravidla propůjčovány přednášejícím z ciziny, kteří jsou u nás na stáži. Naši vrátní se tak dostávají do kontaktu s vyučujícími a studenty i z Číny, Indie a dalších zemí. „Při odjezdu nám dávají dárky na památku, zůstáváme v kontaktu, píšeme si e-maily,“ pochvaluje si pan Šturm. „Tento kontakt s lidmi, dobré vztahy s našimi vyučujícími, to mě v téhle práci baví,“ dodává služebně nejstarší jinonický vrátný, který v květnu roku 2000 celý systém ostrahy zakládal.
<h3>Vrátným na přímluvu Zdeňka Škromacha</h3>
Další vrátný v naší škole se jmenuje Jan Quinti a jeho životní osudy jsou stejně exotické jako jeho jméno. Vyrostl v dětském domově, prošel si dětským diagnostickým ústavem, jak sám říká „pasťákem“, v Kamenickém Šenově pracoval jako sklář, ve vězení se setkal s politickými vězni a během osmi let, kdy byl vedený na pracovním úřadě, si přivydělával jako společník.
<img src=’http://social.ukmedia.cz/wp-content/img/vratni-jinonice-v1.jpg’ alt=’vrátní Jinonice’ />
Nynější práci dostal, jak tvrdí, na přímluvu tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, kterého přes internet požádal o práci. „Stavěl jsem si totiž bydlení, potřeboval jsem dodělat dlaždičky a už jsem na ně neměl peníze.“ A tak začal pracovat v Jinonicích a pracuje tu už rok a půl.
<h3>Studenti si neváží toho, co mají</h3>
Vrátnice v Jinonicích funguje 24 hodin denně celý týden. Nepřerušila provoz ani 12. září, kdy jeden z členů ostrahy zemřel ve službě a na pracovníky pohřebního ústavu se čekalo čtyři hodiny. Vrátní si na studenty nestěžují, jen by ocenili, kdyby si více vážili toho, co mají, a byli ohleduplnější ke svému okolí a prostředí, ve kterém žijí.
<blockquote>Pokud vás článek zaujal nebo byste se chtěli něco dozvědět o konkrétní osobě v zákulisí Jinonic, Opletalky či Hollaru, neváhejte a napište do diskuse.</blockquote>
Cestovní agentura Marx a Engels Travel letos pod názvem Terra Incognita uspořádala historicky první ročník seznamovacího kurzu sociologů. Na tři dny se do malebného městečka Zaječov v Brdech sjelo 70 prváků včetně těch, co nastoupili do nově otevřeného bakalářského programu sociologie a sociální antropologie.
Institut mezinárodních studií letos poprvé nabídl novým studentům seznamovací kurz. „Byl to pobyt v krásné přírodě, ve zlátnoucích odstínech podzimu prokládaných barvou zelenou…“ komentoval akci v jihočeských Dobronicích ředitel IMS Jiří Vykoukal. Jak ji viděli doktorand Tomáš Nigrin, hlavní organizátor, a prvačka Adéla Denková?
