Časopis studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
Studium žurnalistiky. Někteří ho považují za ztrátu času, jiní by se za něj bili do krve. Žurnalistice na FSV je vytýkáno přílišné zaměření na historii či málo praxe. Jak jsou na tom budoucí čeští novináři ve srovnání se studenty v zahraničí?
Jako šéfredaktor Respektu teď může být částí fakulty vnímán jako „nepřítel“. Jiní ho zase vidí jako jednoho z lidí, kteří by svou kritikou škole rádi pomohli. Jako bývalý student žurnalistiky Erik Tabery ví, o čem mluví, když se pouští do debaty o kvalitě výuky novinářů.
O tom článku slyšel na IKSŽ snad každý. „Výchova novinářů v Čechách“ redaktora Respektu Marka Švehly vzbudila očekávané reakce. Vzbudí také diskusi o výuce žurnalistiky, nebo šlo jen o plané plácnutí do vody?
Vitální a sympatický padesátník se zřetelným valašským přízvukem. Tak se dá stručně popsat Tomáš Cahlík, docent ekonomie, kterého si Akademický senát FSV UK v únoru zvolil do svého čela. V pět hodin odpoledne se jeho kabinetem nesla tlumená jazzová hudba, při příchodu nám nabídl kávu. „Tak tady teď bydlíme s bývalým panem děkanem,“ uvítal nás dlouholetý akademický senátor a dřívější proděkan pro rozvoj.
Kvůli opsané seminární práci vyloučil děkan v lednu studentku sociologie. Na stole mu nyní leží návrh na vyloučení
dalších plagiátorů. Po dlouhé době tak na fakultě za podvádění někdo končí. „Museli jsme zpřísnit kritéria pro posuzování
přestupků,“ říká Monika Hollmannová, předsedkyně Disciplinární komise FSV UK.
Akademický senát FSV UK převlékl kabát na další dva roky. Jeho předsedou je nově ekonom Tomáš Cahlík, pro kterého hlasovala rovná polovina senátorů. Do předsednictva se dostali také Petr Jüptner (IPS) a studenti Martin Krejčí (IES) a Igor Kytka (IKSŽ). Za jednatelku si senát vybral Sylvii Dvořákovou z IES.
Non omnes quod licet, honestu est – ne vše, co je dovoleno, je čestné. Tento princip užívaný v právu až nebezpečně vystihuje stav současné české žurnalistiky a napadl mě i při čtení článku Marka Švehly, který dramaticky vylíčil situaci na pražské žurnalistice, kterou studuji. Díky textu, který otiskl časopis Respekt minulý týden, padl na fakultu stín, ale na co věšet hlavu – tohle se dnes může stát každému studentovi vysoké školy, protože školní aféry teď prodávají a všechna média si toho jsou vědoma.
Do Jižní Ameriky jsem chtěl z mnoha důvodů – žít mimo „první svět“, naučit se jazyk, poznat latinskoamerickou kulturu… Vždyť tento kontinent vychází z příbuzné kolonizační tradice a přece je tak jiný než třeba Spojené Státy! Nejsou to jen notorické vojensko-politické patálie. Na úrovni každodennosti je tu život většiny obyvatelstva daleko prostší, tvrdší… a opravdovější.
Děkan Končelík odtajnil první část nové sestavy svého kolegia. Sociolog bude spravovat studijní záležitosti, věda a výzkum podléhá profesoru ekonomie, mediální teoretik pečuje o PR a zahraniční vztahy dostane na starosti doktorka z IMS. V jejich plánech figuruje třeba nová vědecká rada, zrušení papírových indexů, ALUMNI systém nebo podpora anglických studijních programů.
Prvně jsem se bavila. A byla ráda, že někdo pojmenoval věci, které si dávno myslím. Zbytečné předměty a vedení, jež na fakultě přežívá desítky let. Osobně bych k tomu ještě přidala nadměrnou byrokracii a je vymalováno. Pak se mi ale žurnalistiky zželelo. Což nemá i ona svá pozitiva?
